Archeologický výzkum Draculova hrobu

Exklusivně pro členy skupiny Archeológia bez hranic jsem si dovolil vybrat úkázku z románu SEKCE: Dračí krev. Nechť je mi omlouvou, že jsem vybral úkázku s archeologií spřízněnou. A snad mi laskaví členové odpustí i malou hru s historickými fakty a skutečnostmi.

Rumunsko, počátek léta 1931

Ve velké posluchárně bukurešťské univerzity bylo poměrně plno, semestr končil, ale poslední přednášku doktora Dina Rosettiho si nikdo nenechal ujít. Sympatický asistent dovedl upoutat pozornost nejen posluchačů ze semináře archeologie.

Marině Petrescové se mladý vědec docela líbil...

„Slečna Petrescová tu, prosím, ještě chvíli zůstane,“ vyrušil ji doktorův hlas. Udiveně se na něj podívala. Ale Dinu Rosetti se jen usmál. Počkal, až se posluchárna vyprázdní a zůstanpu s Marinou sami. Pak se zcela neformálně posadil na katedru a stále trochu udivené Mariny se zeptal:

„Už máte nějaké plány na prázdniny, slečn Petrescová?“

„Chtěla bych co nejdříe složit zkoušky a pak se s otcem a matkou chystáme na cestu po Evropě. Lodí do Londýna, odtud do Paříže, Prahy Vídně a přes Budapešť zpátk do Rumunska, k babičce do Gerníku. V celém Banátu je nádherně, když začíná podzim.“

„To zní docela lákavě, docela vám závidím, „ přiznal se doktor Rosetti. „Ale co byste řekla tomu, kdybych vám udělal poněkud jiný návrh. V příštích dnech vyrazí z Bukurešti archeologická expedice. Povede ji kolega Gheorghe Florescu. Potřebujeme schopnou dokumentátorku.“

Marině zasvítily oči, konečněse dostane k pořádnému výzkumu. Prázdniny v terénu ji lákaly mnohem víc než okružní cesta po Evropě s mamá a papá. A k babičce to pohodlně stihne. Horlivě přikývla.

„Co víte o Snagovu, Marino?“

Marina, stejně jako každý Rumun, co se zajímal o dějiny svého národa, věděla, že Snagov leží asi čtyřicet kilometrů severně od Bukurešti. Na ostrově ve Snagovském jezeře byl zřízen klášter. Vzhledem k tomu, že byla Marina více než dobrou studentkou, věděla dokonce i to, že první písemný dokument hovořící o klášteru pochází z roku 1408 pochází z roku 1408 a vydal jej Mirce cel Bătrân, mocný vládce Valašska a dědy Vlada III. Draculy, který byl bohatým fundátorem Snagovského kláštera, v němž nechal zřídit rodovou hrobku.

„Ještě něco, Marino?“

Marina dál marně pátrala v paměti. Napadlo ji už jen, že Snagov, je odvozené z bulharského slova sneg, sníh. Víc už nevěděla.

„A právě na Snagov pojedeme, výzkumem rodinné hrobky Vlada Draculy pověřil univezitu sám král.“

Marina se mlčky podívala na portrét krále Karla II., který visel na stěně vedle tabule.

„Král dává naší expedici nejvyšší prioritu, máme k dispozici vše, o co si řekneme, a v podstatě neomezené prostředky,“ pokračoval Dinu Rosetti.

X x x

Do Snagova dorazili přesně podle plánu, tedy za tři dny. Nejprevw vlakem a pak bryčkou přímo k jezeru. Společníka Marině dělal Rosetti, zbytek týmu už se činil na místě.

„To je nějaká svatba nebo co?“ divila se Marina, když přijížděli ke břehu. Všude hořely ohně, mezi stany pobíhali vojáci. Na rožních se pekli berani, prasata a kuřata a do všeho vyhrávala cikánská cimbálovka.

„Říkal jsem vám, že jde o státní zájem, král se postaral o naše pohodlí. Rota vojáků i spolní kuchyní, jídlo, víno, stany. O té cimbálovce jsem nevěděl,“ pousmál se Dinu.

X x x

Na ostrov se přepravili na dvou velký pramicích. Na první se vezli vesničané najatí k hrubším výkopovým pracím spolu s potřebným vybavením, na druhé jeli Marina, Rosetti, Florescu a Falk.

Se vstupem do kostela a ani s otevřením hrobu neměli nejmenší problém. Král Karel II. Poukázal na konto rumunské pravoslavné církve tak vysokou částku, že odmítnout vyjít expedici vstříct by bylo více než nerozumné. Vesničané začali líbat ruku pravoslavnému popovi, který odemkl dveře svatostánku, a on jim s úsměvem žehnal. Na Florescův pokyn přinesli vojaci páčidla. Draculův hrob se nacházel před ikonostasem, hned vedle kropenky a oltáře.

Snagovští vesničané až teď pochopili, že mají ocelovými páčidly odklopit kamennou desku, která kryla Draculův hrob. Začali se křížovat a modlit. Obličeje se jim zkřivily nefalšovanou hrůzou. Z očí se jim řinuly slzy.Když viděli, že s archeology nic nepořídí, za neustálého plivání a nadávek nastoupili na pramici a z ostrova odpluli.

Floresku zavolal dva vojáky, kteří se bez řečí chopili páčidel. Pop si klekl opodál a začal se modlit.

Marina zvědavě přihlížela, jak se těžká kamenná deska odsunuje stranou. Ještě, že jsme tu za bílého dne, a ne o půlnoci. Nebyla pověrčivá, ale hrob největšího upíra neotevíráte každý den.

Deska byla skutečně těžká, ale nakonec se ji podařilo odstranit....

Konec ukázky