Mlácení kačera

Řada starobylých obyčejů již dávno vymizela, nebo se zachovala v pozměněné podobě. Dnes je máme zachovány díky pracem starých etnografů a kulturních historiků. Tyto zvyky a tradice se nám zdají být mnohdy krutými a také krutými byly. Na týrání nebohého zvířete neshledávám nic povznášejícího. Snad právě proto, že jde o ohlasy prastarých náboženských obřadů, při nichž hrála oběť, ať již zvířecí nebo dokonce lidská, hlavní úlohu. V pozměněné podobě přešly tyto rituály zřejmě i do dětských her. Publikoval jsem zde úryvky ze Zíbrtovy stati o stíhání kohouta. Kat často hledá odsouzence se zavázanýma očima. Jen málokdo si nevzpomene na slepou bábu, tolik oblíbenou dětskou hru. Kolik skrytých významů a symboliky v sobě zdánlivě nevinné dětské hry tají. A co se stane s dítětem, kterého slepá bába dostihne? Či spíše co se s ním kdysi stalo? Zajímavá je souvislost s havelským posvícením. sv. Havel se latinsky řekne stejně jako kohout Gallus. Některé národy považují kohouta za symbol mužské síly a plodnosti. A mají stejný výraz pro kohouta i pro mužský úd. Kohout je odedávna symbolem slunečním. Můžeme tedy rozumovati nad tím, proč by muži sami (někdy i dívky) umrtvovali symbol vlastní síly a proč by zabíjeli symbol světla a dobra? Nebo je všechno jinak? 

 

O střeleckých slavnostech na letnice vedle přidružených zábav jiných bývala druhndy stínána dřevěnou šavlí hlava huse nebo kachně, jež byla až poo krk zahrabána v zemi. Lid se bavil, posmívaje se tomu, kdo se zavázanýma očima chtěl hlavu setnouti, avšak marně do vzduchu sem tam se oháněl. O posvícení mládenci a panny uráželi dlouhou tyčkou hlavu kačerovi nebo kachně, zahrabaným v důlku. Jinde zas šohajovi zaváží oči a gajdoš ho pak vodí a při tom hude. Zavádí ho čtveračivě leckam, třeba někam do bahna. Hudbou naznačuje, zda se blíží ke kačerovi či vzdaluje. Mlácení kačera byl také obyčej posvícenský (hodový). Chasa na Moravě volí si k hodům svoje stárky. Tito ubíjeli kačera: Stárkovi zavázaly se oči šátkem, jako při hře na slepou bábu. Do ruky mu dali cep. Blízko máje na urovnaném, utančeném, místě vykutal se důlek, do něhož posadili kačera. Po krk a hlavu měl menší důleček. Na to houslista vodil stárka s cepem zpívaje a hraje na housle: "Tady je, tady je, tady je - tady není." Stárek mlátil cepem o zemi, ale kačera netrefil, neboť ten zděšeně sice chachotal, ale hlavu i krk před cepem v důlečku skrýval. Obecenstvo se smálo. Houslista uměl klamati, udávaje chybný směr.