Mystérium devíti panen

V okolí památného městečka Žinkov je hojnost „živých studánek“ s dobrou pitnou vodou, z nichž mnohým přisuzoval lid od pradávna , a některým až dosud moc léčivou.

Tyto mají mocné prameny, vycházející z hlubin a pronikají na cestě k povrchu země trhlinami krystalických břidlic, jež obsahují hojnost minerálních sloučenin. Voda procházející jimi, některé z nich rozpouští a tím nabývá jejich vlastností, někdy léčivých. Podle toho jsou to vody železité, radioaktivní a jiné (Vojtěch Pomahač).

Asi půl kilometru jihozápadním směrem od Žinkov pod strání zalesněného vrchu chodívali lidé k Dobré vodě., zázračné studánce a kapličce. Pozemek u Dobré vody patřil Korbelům. Až do roku do roku 1877 tu bývalo bahniště, uprostřed něhož vyvěrala „živá studánka“, označená nízkým kamenným křížkem, terý nesl letopočet 1808. Při cestě vedoucí od studánky rostly trnité keře, na nichž byla zavěšena spousta hadříků. Hojivou vodu vyhledávalo množství nemocných ze Žinkov i okolí. Pili vodu a omývali si v ní nemocné údy. Hadříky, které namáčeli ve vodě, pak zavěšovali na keře. Voda ve studánce uzdravovala bolavé oči, léčila lámání v kostech, škubání a píchání v údech a jiné potíže.

Někdy kolem roku 1840 využíval dobrodiní studánky i žinkovský direktor, který trpěl pakostnicí. Když ho to vzalo, museli sloužící běžet pro vodu třeba i o půlnoci.

Jak vyprávěla stará výměnkářka Marie Horová, studánka Dobrá voda, bývala divotvorná i jinak.

Za extrémně dlouhého sucha se večer po západu slunce vypravilo devět dívek, které měly za úkol vyčistit devět studánek. Začaly u Dobré vody, potom šly na louku u „Slívojc“, odtud na farská luka, potom pod Lištíny, pod les v Záhatí, a ke zbývajícím studánkám. Vytékal-li po vyčištění studánky u Dobré vody pramének na cestu, jistě přišel brzy déšť.

Za války s Pruskem roku 1866 Václav Hora a jeho manželka slíbili, že postaví u Dobré vody kapličku jako poděkování za to, že ušel vojenské službě. Ke zbožné povinnosti manžele pohnulo i to, že ve válce padl Horův jmenovec z Radochova.

Po počátečních potížích se Horovým podařilo roku 1874 vykoupit pozemek a stavba kapličky mohla začít. Studánka i její okolí bylo upraveno, pramenu vyvěrajícímu na několika místech udělána nová jímka a starý kamenný křížek byl zazděn do základů kapličky.

Kapličku za velké slávy vysvětili roku 1877. Po obřadu šli všichni zúčastnění do Šindelářovic mlýna na hostinu. Selka šindelářová pak do kapličky věnovala dotýkanou sošku Panny Marie ze Svaté Hory u Příbramy. Soška však byla pro kapličku příliš malá, a tak po nějakém čase vyřezal sedlák Vojtěch Zahradník, zvaný Hulec, sošku větší. Tu ozdobila kněžna Lobkovicová hedvábným rouchem, drahocenným růžencem a zlatou medailí, kterou nosívala na šíji. Za první světové války byla kaplička čtyřikrát vyloupena a „Panenka“ přišla o medaili i růženec. Úcta k posvátnému prameni postupně upadala a v době před druhou světovou válkou se ze zázračné studánky stal útulek žab.

Knihu si můžete objednat zde