Amazonky v době měděné?

Jak se dozvídáme z řecké mytologie. Byly Amazonky bojovným kmenem žen. Jejich jméno má být odvozeno od řeckého „amazoi“, bezprsý. Kvůli boji, zejména lukostřelbě, si odstraňovaly prsa, aby jim nepřekážela. Měly sídlit na severním pobřeží Malé Asie, na úpatí Kavkazu nebo na Krymu. Ve své domovině byly vládnoucím elementem, cvičily se v boji a sloužily ve vojsku. Po celou dobu vojenské služby zůstávaly pannami. Až po jejím skončení se vdávaly a rodily děti. Muži naopak zastávaly všechny domácí a ženské práce. Muži naopak zastávali všechny domácí a ženské práce. Amazonky vedly neustálé války s Řeky. Jejich poslední válečné vystoupení se odehrálo před hradbami obležené Tróje, jíž přišly pod vedením své královny Penthesilei na pomoc. Královna Amazonek zahynula v boji s řeckým rekem Achillem.

Tolik mytologická vyprávění. Je však možné, abychom odraz těchto bájných dějů nalezli i v archeologických pramenech? Snad. Nebylo by to poprvé, kdy jistá vyprávění a tradice, dokázala překlenout i propast tisíciletí.

Závěr období, které archeologové nazývají eneolit, pozdní doba kamenná či doba měděná, je zajímavý z mnoha pohledů. My se se však zaměříme na závěr této éry, pro nějž je charakteristický výskyt lidu se zvoncovitými poháry.

Jak uvádí největší český odborník na problematiku lidu zvoncovitých pohárů, Jan Turek, je oblast této kulturní skupiny, respektive jejího nejdůležitějšího markantu – zvoncovitého poháru – poměrně široká, od severní Afriky až po Malopolsko a od Irska až po karpatském kotliny. U nás máme nálezy z tohoto období evidovány téměř na 500 lokalitách.

Ze zvýšené kazivosti zubů u této populace odborníci usuzují na značnou konzumaci masa.

V pohřebním ritu se jednoznačně projevuje symbolické odlišení pohřbů mužských a pohřbů ženských. Muži jednoznačně spočívají na levém boku s hlavou orientovanou k severu, ženy pak na boku pravém s hlavou k jihu, a to tak, že zemřelí obojího pohlaví hledí k východu. Za zmínku ještě stojí, že tato pravidla pohřbívání jsou u lidu zvoncovitých pohárů aplikována již u dětí.

Muži a ženy také dostávají do hrobu rozdílné milodary.

Muži jsou na poslední cestu obdarováni lukostřeleckou výbavou v podobě kamenné nátepní destičky, šípů s pazourkovými hroty a pravděpodobně i luku, který se v našich podmínkách nedochovává. Dalším mužským atributem jsou kostěné dýky, kostěné závěsky ve tvaru luku a podélně rozpůlené kančí kly.

Oproti tomu ženské hroby bývají vybaveny destičkami na spínání vlasů ze zlatého plechu, stříbrnými či měděnými záušnicemi nebo kostěnými či jantarovými knoflíky. Z keramiky se v ženských hrobech nacházejí hrnce vejčitých tvarů, amfory a džbány s vysoce postavenými uchy, tzv. konvice.

Zmínili jsme, že výbava mužského hrobu obsahovala i lukostřelecký soubor, jehož součástí byla i nátepní destička. Ta se nasazovala na vnitřní stranu zápěstí a chránila tímto místem procházející tepnu před zpětným nárazem.

Kamenné nátepní destičky do hrobů se vyráběly z prachovců a byly velmi křehké. Což napovídá, že nešlo o skutečný užitný předmět, vyráběný pro praxi z kůže či jiného organického materiálu.

„Kamenná nátepní destička byla zřejmě luxusní a snad i ozdobnou podobou běžného artefaktu častěji vyráběného z organických materiálů a její význam spočíval především v prezentaci společenské prestiže. Některé destičky byly zdobeny svazky rýh podél kratších stran, případně mezi otvory, v místě úvazu. Dalším zdobením mohou být důlky navrtané u kratších stran mezi otvory. Výzdoba zlatými nýty nebo ozdobná pouzdra jsou známé ze západní a jižní Evropy, ale v Čechách zatím nebyly nikdy zaznamenány.“ (Jan Turek, 2008)

Jak jsme uvedli, pohřby mužů a žen se u lidu se zvoncovitými poháry jednoznačně odlišují jak polohou zemřelých, tak hrobovou výbavou. Z Čech však známe několik případů, kdy hrobová výbava jaksi do zavedeného schématu nezapadá. Jan Turek uvádí tři případy žen s lukostřeleckými nátepními destičkami (Šlapanice, okr. Brno venkov, Praha – Vršovice a Tišice na Mělnicku). V zájmu objektivity však dodejme, že se v těchto hrobech vyskytují i typicky ženské milodary. Stejně zajímavou skupinu tvoří hroby s dalším typicky mužským atributem – měděnou dýčkou.

Tyto ženské hroby s mužskými artefakty jsou výjimečné a zvláštní. Bojovnice? Náčelnice? Kněžky? Pravý symbolický význam takového jednání nám zůstává utajen.

Kamenná nátepní destička ve sbírkách Národního muzea zde