Bronzový štít z Homérovy Iliady

„Vprostřed vytvářel zem, báň nebeskou a hladinu mořskou,

Helia nezmorného a jasný v úplňku Měsíc,

s nimi i veškeré hvězdy, jež celou oblohu zdobí,

souhvězdí Plejád i Hyad a silného Óriona.

Také medvěda zrobil, jenž Vůz jest nazýván příjmím,

točí se na témže místě a zírá na Óriona,

koupelí Okeánovou sám jediný účasten nejsa.“

Homér Ilias (Kterak božský kovář Hefaistos vyrobil Achillův štít a vyzdobil jej astronomickými objekty)

Plzeňské čvrti nedaleko centrálního autobusového nádraží se odedávna říká Jíkalka. Údajně se Jíkalce v dávných dobách říkalo Hýkalka podle pohanského knížete Hýkala. Reka z dávných časů měli po jeho smrti pochovat v plné zbroji i s koněm. Knížecí duch se pak ještě dlouho v těch místech zjevoval, a nejednou svému městu a svým potomkům dokonce pomohl. Když přitáhlo nepřátelské vojsko k Plzni, rozbilo svůj tábor právě na Hýkalce. V noci se jim zjevil duch hrdinného knížete a pořádně je vyděsil. Pověst zaujala i známého plzeňského spisovatele a malíře Vladimíra Havlice, který ji spojil s nálezem unikátního bronzového štítu:

„Jádro pověsti říká, že dříve než stála Plzeň, byla na Jíkalce pohanská osada. Když zemřel kníže vládnoucí této osadě, byl pochován v plné zbroji i se svým koněm. Potud pradávný, v lidské paměti tradovaný příběh. Dětem k pobavení a dospělým k pousmání? Snad jen těm, kterým není nic svaté, nebo těm kteří musí vše osahat a vše vidět na vlastní oči. Ale co řeknou tito nevěřící Tomášové, nahlednu-li do odborné literatury, kde naleznou unikátní bronzový štít z 1. tisíciletí před naším letopočtem, vykopaný čirou mnáhodou? Štít patřil osobě vysoce postavený, snad knížeti. Je vůbec možné, aby si člověk víc než 2500 let pamatoval, že na Jíkalce v Plzni je zakopán takový vzácný předmět?“

Zajímavá informace a ještě zajímavější otázka.

Jedinečný bronzový štít objevili při stavbě domu 29. září 1896. tomuto objevu předcházel nález bronzových předmětů uložených v hliněné nádobě. Poklad, odborně řečeno depot, ležel asi půl metru od bronzového štítu, v hloubce 140 cm ve vrstvě písku. Vzrušující nález předal stavitel Austěra do městského historického muzea.

Bronzový poklad z plzeňské Jíkalky obsahoval velkou sekeru s laloky sloužícími k uchycení na topůrko, dva celé a jeden zlomený srp, dva terčovité závěsky z náhrdelníku, plochou hlavici z jehlice, která se skládala z rytého ornamentu v podobě hvězdy, dvo opotřebované malé nože, části zlomené čepele, pomačkaný náramek, zlomky jehlic a kruhů.

Mezi archeology neapanuje shoda, k čemu bronzové poklady vlastně sloužily. Soudí se, že mohlo jít o poklady, jak je chápeme dnes – bronzový poklad měl cenu zlata. Také mohlo jít o zásobu kovu k dalšímu zpracování, již si kovolijjec uschoval, anebo se mohlo jednat o votivní dar některému z božstev. Pravdivé mohou být všechny varianty.

Samotný štít váží tři kilogramy a je zhotoven z bronzového plechu s vyšším obsahem cínu. Štít má průměr přibližně 50 cm, ale není čistě kruhový, spíš oválný. Uprostřed nás zaujme vystouplý hrbol, který je na jedné straně vykrojen, takže celý útvar vypadá jako půlměsíc. Půlměsíc obkružují dvě žebra, z nichž to vnitří je v místě vykrojení středového hrbolu přerušeno. Třetí žebro tvoří samostatný okraj štítu. Na vnější straně štítu vystupuje celkem šest bodů ve třech párech, které svědčí o připojení přezek na vnitřní stranu štítu.

Dobový komentátor B. F. Horák připomíná, že bronzové štíty ve střední a severní Evropě spadají svým původem do středomořské kulturní oblasti. Horák porovnává plzeňský štít se štítem z Kypru:

„A tu bych poukázal na bronzový štít, jenž se hlásí ke kulturnímu okruhu Foinikie. Byl nalezen na Kypru. Výzdoba kyperského štítu není pro ostatní bronzové štíty bez zajímavosti. Některé z motivů štítu kyperského vracejí se totiž i na jiných prehistorických štítech. Tak trojúhelníkovitý vrcholek v omphalu (středovém výstupku) připomíná poněkud srpovitě zahnutý hrbol štítu plzeňského a jednoho ze štítů kodaňských. Podobně otevřená ústřední žebra kyperského štítu se opakují na štítu plzeňském, hallandském, clonbrinském a na obou štítech magdeburských.“

Zajímavý je i výklad symboliky štítu. B. F. Horák se domnívá, že nemuselo jít nutně o součást válečné výzvroje. Zamýšlí se nad tím, zda kruhové a elipsovité štíty, nalezené v Řecku a v Itálii nemohly mít kultovní význam. Někteří starší badatelé spojují kruhové štíty s uctíváním slunce. Srpovitě vykrojený „omphalos“ ve tvaru loďky zase souvisí s Měsícem. Odkazy na lunárně-solární symboliku najdeme ve mínkách o štítech Achájců v Homérově eposu Ilias.